Učitel, trenér a instruktor
v oblasti bojových umění, sportů a sebeobrany
vloženo před 2 týdny 9 minut ke čtení
Rád bych se s vámi podělil o krásný materiál, který sepsal kolega z redakce našeho časopisu Bojová umění – Fighter´s magazin. Jméno autora je Martin Hradecký. Pokud by někdo autora neznal, je náš současný zástupce šéf redaktora. Ale také majitelem Akademie obranné střelby AEGIS a propagátor tradičního filipínského bojové umění. Tento materiál byl poprvé uveřejněný v čísle 133 (listopad-prosinec 2016) na straně 70 až 73.
Martin Hradecký napsal:
Hlavním důvodem, proč jsem napsal tento článek, je aktuální stav v oblasti výuky bojových umění, úpolových sportů a různých druhů sebeobran. Jde o to, že se poslední dobou stal z těchto činností zajímavý, tvrdý a velmi prosperující byznys. Tam kde je poptávka po určitém „produktu“, je samozřejmě časem vytvořena i nabídka. Proto mnoho jednotlivců ale i subjektů rozšířilo svou nabídku výcviků či kurzů o určitá specifická témata, a to hlavně jako reakci na současnou situaci ve světě – terorismus, migrace atp. Bohužel řada těchto lidí nemá nejen zkušenosti, ale i znalosti či dovednosti v daném oboru.
Definice - učitel, trenér a instruktor
- Kdo je učitelem?
Učitel neboli pedagog je jeden ze základních činitelů výchovně-vzdělávacího procesu. Jako učitel je označována osoba, která napomáhá procesu vzdělávání. Kvalitní učitel by měl předávat své znalosti, motivovat žáky k získávání znalostí z dalších zdrojů, ale také rozvíjet jejich morální hodnoty. Dále napomáhat zlepšování prostředí, ve kterém se odehrává výchovný a vzdělávací proces. Učitel by neměl zapomenout ani na sebevzdělávání, neboť stejně jako jde vpřed doba, mění se i pohled na svět a přibývají nové znalosti. - Kdo je trenér?
Trenér je odborně a pedagogicky vzdělaný tělovýchovný pracovník, který vede sportovcův tréninkový proces, přípravu na sportovní vystoupení i toto vystoupení samotné a spoluzodpovídá za dosažený výsledek. U kolektivních sportů má trenér zodpovědnost i za výběr družstva. - Kdo je instruktor?
Instruktor je pedagogický pracovník (odborný vedoucí či poradce), který vede teoretickou, ale i praktickou přípravu v určitém oboru. Pracovní náplní instruktora je většinou výuka v různých oblastech lidské činnosti. Tak toto jsou nejčastěji používané definice těchto tří pojmů. My si dále rozebereme některé specifické kategorie, které jsem pro snadnější pochopení označil slangovými výrazivy.
Samozvanci, hochštapleři, rychlokavšky a sedmilháři
Do kategorie samozvanců spadá mnoho jedinců, kteří sami sebe označují za instruktory, mistry, experty, odborníky či učitele. V jejich minulosti (životopise) většinou něco důležitého chybí. Jsou to informace a jasné odpovědi na to, kdo, kdy a kde jim udělil nějaký titul opravňující vyučovat studenty či jiné pověření k výuce. Občas to někteří z nich vyřeší šalamounsky a vytvoří svůj vlastní a jedinečný styl, ve kterém automaticky získávají titul zakladatele a hlavního instruktora. U těchto lidí je největším problémem naprostá nekompetentnost, někdy dokonce spojená s nevyzrálostí a rizikovým chováním.
Hochštapleři – do této skupiny patří ti učitelé, instruktoři a trenéři, kteří tzv. přetáhli nápřah. V tom nejhorším případě nezvládají svoji činnost ani technicky, ani pedagogicky. To znamená, že mají velké problémy s některými technickými prvky, a v podstatě neumějí ani učit, a to často i přesto, že vlastní oficiální certifikát opravňující k výuce, a že mnohdy tuto činnost vykonávají řadu let. Samotná praxe nemusí znamenat ještě standardní úroveň. Tito jednotlivci se velmi často hlásí k některým zvučným jménům či věhlasným organizacím. Dá se dokonce říci, že se občas za některá jména i tzv. „schovávají“. Hochštapleři značně poškozují reputaci kvalitních instruktorů, učitelů i trenérů. V některých odvětvích mohou být dokonce výkony hochštaplerů pro jejich studenty přímo nebezpečné.
Rychlokvašky – většinou žáci či studenti různých škol či organizací, kteří se stanou instruktory velmi brzy. Technická úroveň může být v pořádku, to znamená, že tito jednotlivci splnili určitá kritéria na získání stupně technické vyspělosti či instruktorské licence. Co hlavně neodpovídá, je jejich mentální i lidská vyzrálost spojená s dostatečnou praxí. Tito jedinci se občas také nechávají strhnout moderními trendy a působí na ně i poptávka trhu. Většinou jim prospěje praxe spojená s dalším vzděláváním v oboru.
Sedmilháři – dalo by se říci, že tahle kategorie je naprosto jasná a všichni víme, o co jde. Bohužel to je velký omyl. Je celá řada učitelů (trenérů, instruktorů), kteří si malinko upravili fakta týkající se své osoby, a to jako např. jak dlouho cvičí, kterým konkrétním věcem se věnují, u koho trénovali či trénují a kdo a kdy jim udělil jejich stupeň vyspělosti (mistrovský stupeň) či oprávnění vyučovat. Někteří záměrně „mlží“ i o své minulosti. Může jít například o údajný mnohaletý pobyt v některé asijské zemi, spojený s intenzivním tréninkem určitého specifického stylu, nebo o údajnou příslušnost k některé policejní či armádní speciální jednotce. V současném moderním světě informačních technologií, některé věci ověřit lze, ale některé bohužel nikoliv. Dalšími důležitými tématy jsou počty studentů, úspěšnost školy či systému v dalších zemích či oficiální spolupráce se státními ozbrojenými složkami. Toto jsou opět příležitosti, kde se upravuje realita. Řada subjektů i jednotlivců záměrně některé informace překrucují či si přímo vymýšlejí. K odhalení sedmilháře vám pomůže, pokud se zaměříte na sběr informací z dostupných/otevřených zdrojů a pokusíte se klást přímé otázky a chcete přímé odpovědi.
Mistr/učitel jako pan Božský a neomylný
S takovými jedinci se většinou můžeme setkat v některých tradičních stylech. Bývají označováni jako mistři (někteří používají označení sensej, sifu, guro, kru), ale chovají se spíš než jako učitelé bojového umění, jako vůdce sekty. Začíná to principem, že mistr má vždy a ve všem pravdu (nejenom ve věcech týkajících se cvičení, ale ve všem obecně). Někdy se takový mistr chová například víc japonsky (zde si dosaďte jakoukoliv jinou asijskou zemi) nežli samotní Japonci. Dále takovýto mistr prohlašuje, že je obdařen „speciální silou či schopnostmi“, které vás může také naučit, pokud budete tvrdě a intenzivně cvičit. Jakmile někdo ze studentů, jakkoliv kritizuje svého mistra, je hned veřejně osočen a obviněn z přemíry negativní energie, že je pochybovač, špion konkurenčního klubu, rozvraceč atp. Jsou tu dále speciální tajné techniky pro vybrané žáky a žačky. A takto bychom mohli pokračovat ještě hodně dlouho. Někdy je zkrátka dobré používat selský rozum, a pokud vám něco nevyhovuje, tak to řešit.
Syndrom brouka Pytlíka
Jde o problém řady instruktorů (trenérů, učitelů), kteří jsou ve svém oboru prokazatelně dobří, ale z určitých důvodů (většinou finančních) začnou nabízet i výuku v oblastech, ve kterých často nesplňují ani ty nejzákladnější kritéria. Týká se to například výuky obranné střelby a zacházení s palnými zbraněmi. Poslední dobou se doslova roztrhl pytel se střeleckými instruktory. Nahrává tomu samozřejmě i současná situace ve světě. Řada těchto jedinců jsou kvalitními trenéry, instruktory či učiteli různých bojových umění, sportů či systémů sebeobran. Bohužel jejich jediná kvalifikace pro výuku střelecké přípravy bývá často jen to, že jsou držiteli zbrojního průkazu a vlastní legálně zbraň. Což je opravdu nedostačující. Někteří z nich vyučují řadu technik i taktických postupů naprosto chybně. Samozřejmě musím zmínit, že tento problém může fungovat i z opačné strany – střelecký instruktor, který se pouští do oblasti sebeobrany a boje zblízka, a to bez splnění řádné kvalifikace v daném oboru.
Morální aspekt
Morálka je většinou prezentována jako souhrn mravních zásad. Jde o názory na to, co je zlo a co je dobro. Samozřejmě že jde o pojmy relativní a co pro jednoho znamená dobro, může pro jiného znamenat zlo. Odbornost se můžeme naučit vcelku bez problémů, morálku velmi těžko. Vývoj morálního charakteru a svědomí jedince během života je ovlivněn celou řadou aspektů – věkem, výchovou (zejména rodinou), zvláštnostmi osobnosti, sociálním prostředím, normami dané společnosti, různými příležitostmi atd. Důvod, proč se zmiňuji o morálce v tomto článku, je případ, který se stal nedávno v ČR. Šlo o jednoho z hlavních instruktorů velmi populárního sebeobranného systému, který byl oficiálně pověřen vedením a výukou v České republice. Tento instruktor objížděl v období několika let téměř celou republiku, kde pořádal různé semináře a kurzy, mimo jiné i specifické kurzy sebeobrany pro ženy. Ač je certifikovaným učitelem sebeobrany, pokusil se znásilnit stopařku. Tento jedinec je v současné době odsouzen a je ve výkonu trestu ve věznici. Co dodat? Zřejmě by se mělo při udělování povolení vyučovat také přihlížet k morálním aspektům jednotlivců.
Výběr učitele, výběr žáka
Nejvíce rozšířený systém výběru je většinou jednostranný. Probíhá tak, že žák si vybírá svého učitele (instruktora, trenéra) a jeho školu (gym, dódžó, výcvikový prostor) - prostě místo, kde bude trávit svůj čas tréninkem, a učitel poskytuje určitý druh služby zákazníkovi. Komerční přístup v té nejryzejší podobě. Takový výběr je samozřejmě logický a naprosto v pořádku. Žák má na takový postup právo – možnost zvolit si, co chce. Je ale dobré připomenout, že stejné právo volby má i učitel. I on má možnost například odmítnout trénovat nebo dokonce „vyhodit“ problémového žáka. Jsou učitelé, kteří nechtějí trénovat kriminálníky, psychicky narušené jedince či lháře. Některým může vadit i „zvláštní“ přístup či specifické chování některých jejich žáků. Zkrátka jde o to, že jsou někteří učitelé, kteří si své žáky vybírají. Takže občas může platit – žák si vybírá svého učitele, ale i učitel si vybírá svého žáka. Co z toho všeho tedy vyplývá? Pokud chcete začít cvičit, tak vybírejte velmi pečlivě nejen co, ale i u koho budete trénovat. Nenechte se „opít rohlíkem“ a nevěřte některým reklamním sloganům. Internetové stránky snesou cokoli.
Sepsal Martin Hradecký, použité zdroje: www.wikipedie.cz a www.wiki.knihovna.cz
I když tento článek byl v časopise již v roce 2016 je stále aktuální.
